Na sraz u pokladen na Masarykově nádraží postupně dorazilo v doprovodu rodičů jedenáct dětí, které si já s bráchou, Hankou a Vojtou převzali a jako obvykle slíbili, že na děti dáme pozor a že se jim nic nestane (a jako obvykle jsme taky slib dodrželi, musím dodat). Ve vlaku jsme se pěkně uvelebili v horním patře a vyrazili do Úholiček, přičemž po cestě k nám ještě přistoupili Matěj s Bětkou.
V Úholičkách nám to chvilku trvalo, než se nám podařilo vystoupit, aniž bychom něco či někoho ve vlaku nechali, a pak jsme se vydali do hrozně dlouhého a prudkého kopce. Cestu jsme si zkrátili zpěvem různých písniček, přičemž se kromě klasických songů jako Holka modrovoká dostalo i na táborový hit o kapitánu Morganovi:-) A než jsme se nadáli, stáli jsme před domem, kde bydlí Julie a který se měl na následujících pár hodin proměnit v nefalšovanou dračí dílnu. Pod vedením šikovných vedoucích, jejichž řady se ještě rozšířily o Julii, Filipa a Davida, kteří už na nás v Úholičkách čekali, se děty pustily do kreslení, stříhání, lepení a dalších činností, které k výrobě draků neodmyslitelně patří. Nejvíce se děti vyřádily při malování obličejů svých draků, kdy světlo světa spatřili draci veselí, zlobiví, nebezpeční a dokonce se našel třeba i superzabiják a ninja.
Čas nám při výrobě příjemně utíkal a nikoho nenapadlo se podívat z okna a zkontrolovat počasí. Teprve když už jsme finišovali, zjistili jsme překvapeně, že venku se mezitím dalo do deště a nezdálo se, že by se na tom mělo v krátké době něco změnit. Tudíž se musel plán pro zbytek dne od základu změnit a místo pouštění draků někde na louce jsme zůstali u Julie doma a hráli všelijaké hry, jako „Bápity bápity bápity báp“ nebo „Místa si vymění...“ Až se čas nachýlil a my se vydali zpátky na vlak, což bylo mnohem příjemnější než cesta tam, protože to jednak bylo z kopce a jednak jsme raději na několikrát jeli autem, než bychom se trmáceli v dešti. Pár dobrovolníků s nevybitou energií se sice raději dolů z kopce proběhlo, ale většina dala přednost svezení autem. Zpátky na Masaryčce už na nás čekali rodiče, kteří si rozebrali nejen děti, ale i dětmi vyrobené draky, aby je pak mohli spolu s dětmi pouštit, až se počasí některého dne umoudří. Takže tak úplně bez pouštění draků snad letošní drakiáda přeci jen nebyla.
Martin Koumák