Kronika akcí

Hra po Praze 11. - 12. 11. 2006

„Upíři a vlkodlaci. To je nepřítel, kterému musíme nyní čelit “ „Na počátku žily všechny bytosti v míru, mezi sebou i s přírodou. Avšak lidé, nejslabší a přesto nejdychtivější po moci, věřili, že mohou ovládnout a zničit jiné rasy. Jejich ambicióznost je nechala věřit, že se mohou bát pouze boha a smrti. Téměř se jim podařilo vyhladit bytosti, o kterých dnes čteme už jen v pohádkách. A zlo plodí zlo. Zášť do dříve mírumilovných bytostí lesa vnesla nenávist vůči lidskému pokolení a vytvořila plemena krvelačných stvůr, které žily jen pro zabíjení a smrt.“
Přestože již ve dvacátém století popíráme jakékoli nadpřirozené bytosti a jevy, objevila se v Praze individua, která stála za pozornost. Zatímco na levém břehu Vltavy se začaly objevovat zprávy o tajemných úmrtích a vlčích smečkách pobíhajících za úplňkových nocí po parcích, pravý břeh řeky rozdělující Prahu osídlila skupina divně oblečených postav v tmavých brýlích, stranících se světla. Celé město ovládl strach, protože se v temných uličkách Prahy objevovala těla znetvořená k nepoznání nebo lidé s prokousnutým hrdlem. Hvězdáři, hadači i šarlatáni, ti všichni hlásili velkou pohromu, valící se na naši krásnou zem. Policie byla bezmocná. Pachatel nebo pachatelé nebyli nikdy vypátráni. Pouze skupina vyvolených věděla, komu a jak se mají postavit.

Na letošní hru po Praze jsme se sešli opravdu v hojném počtu. Na rozdíl od předchozích akcí jsme nyní nesoupeřili mezi sebou, ale s oddílem Argonautů. Pro ty, kteří nevědí, o koho jde, je to vodácký oddíl, info u Lucinky (ale pouze pro toho, koho to opravdu zajímá- tzn. pokud chcete přednášku o pádlech:-); hlavně ať nám potom nevynadá, že jsme to na ní prozradily...). Campamenťácké děti představovaly zuřivé vlkodlaky, zatímco Argonauti, pestře vystrojení (kdo jim to poradil?), zastupovali krvežíznivé upíry. Druhou kuriozitou letošní hry bylo přespávání na faře.
Nemusím asi říkat, že upíři a vlkodlaci byli odvěcí nepřátelé. K obou skupinkám ráno na sraz přiběhli dva šílení komparzisté, kteří dětem pomocí krátké krvavé scénky vysvětlili, proti komu a jak budou bojovat. Vzhledem k tomu, že upíři neabsolvovali intenzivní dvoutýdenní kurs stužkované, byli v očividné nevýhodě. Se svým problémem se ovšem museli statečně vyrovnat. Jejich handicap se projevil právě v první bitvě na Střeleckém ostrově. Nakonec ale všichni shledali, že prozatím nemá smysl plýtvat čerstvou krví a získali první informace o svém poslání. Postupem dne se dozvídali stále více podrobností od postav, sídlících v různých tajuplných zákoutích města Pražského (počítá se tam i „restaurant“ U Libuše nacházející se v Bronxu? :-) ). Situaci jim samozřejmě velmi ztěžovali lidé, kteří odmítli nečinně přihlížet drancování znepřátelených skupin (občas to ale nebylo tak lehké, například, když se někteří nejmenovaní jedinci v zápalu boje bránili pomocí map a deštníků). Jedinou nevýhodou lidí bylo, že byli snadno ovládnutelní...
Před mnoha a mnoha lety se tradovala pověst o mocné relikvii, schované hluboko pod zemí, aby nepadla do nesprávných rukou a nezpůsobila velké neštěstí. Její vlastník nejenže byl prakticky nezranitelný, ale měl tu moc ovládat lidskou vůli. Kdo se artefaktu dotkl, byl až do své smrti nebo dokud nebyl těžce zraněn pod vlivem kouzla tak mocného, že na pouhý příkaz zabíjel své druhy nebo šel do největší vřavy na jistou smrt…
Tisíce let po něm pátrají dva mocné rody - upíři a vlkodlaci. Tolik se toužili navzájem zničit, že nepostřehli, jak lidé odvezli a ukryli relikvii - ostatek jistého démona - zde v Praze. Pro jeho střežení byli vybráni a vycvičeni Strážci, lidé s výjimečnými schopnostmi, ochotní pro své poslání položit život. Nyní je pouze na lidech, jak se postarají o svou budoucnost, jak ohlídají předmět, který je může zničit…
Konečně se obě rivalské skupiny dozvěděly, o jaký artefakt se jedná a jakou má zhruba moc. Vydaly se na určené místo, odhodlané relikvii získat pro sebe. Zapomněly však na Strážce, kteří i s pokladem utekli neznámo kam. Než se družiny vzpamatovaly z boje, byli hlídači pryč a s nimi i jistí členové skupinek. Protože už byl večer a děti musely do hajan, s velkou lítostí a sebezapřením odložili vůdcové rodů hledání svých druhů na neurčito. Večer je, když znaveni z těžkých bojů uléhali na provizorní lůžka, navštívila osoba v kápi. Z nahrávky, kterou jim zde zanechala, se pak dozvěděli, že jejich vedoucí byl unesen a že si pro něj mají přijít další den na určené místo.
Ráno proběhlo ve znamení příprav na záchrannou akci. Zatímco (někteří) lidé ještě vyspávali:-), upíři a vlkodlaci dorazili k Vltavě a pustili se do vysvobozování. Došlo také k malé šarvátce, která skončila koupelí upířího mláděte přímo ve studené řece. Členové obou družin se ale našli a vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Jak se ukázalo, získali pro ně informace důležité pro další pátrání.
A jeden z unesených vypráví:
„Právě jsem skolil jednoho Strážce, když jsem zpozoroval, že s Kostí někdo utíká do křoví (bez poznámek…) Vydal jsem se tedy za ním, abych pro nás artefakt získal. Ani jsem se nenadál a byl jsem obklíčený pěti hlídači, kteří byli očividně pěkně rozladění. Říkal jsem, že fandím taky Spartě, ale nevěřili mi. Najednou mi někdo přehodil pěkně smradlavý pytel přes hlavu a naložili mě do auta. Už jsem myslel, že mě tam zapomněli, když Strážci začali mluvit. Vůbec jsme jim nerozuměl, měli by se asi začít učit artikulovat. Co jsem ale pochopil bylo, že se má něco stát na Staroměstském náměstí. Pak už si nic nepamatuju, ráno jsem se probudil s bolavou hlavou a podivnou pachutí v ústech…“
Na základě této zprávy se skupinky dostaly až na Staroměstské náměstí, kde se postarali o zábavu cizincům všeho druhu (ach ta exhibice:-)). Najednou se objevila podezřelá postava (chovala se tak nenápadně, že vedoucí uznali za vhodné ji začít sledovat). Ani žluté desky nezůstaly bez povšimnutí. Když se k nim potom děti (samozřejmě nenápadně) dostaly, zjistily, kde se relikvie, po které celou dobu pátraly, ukrývá. Stejné informace však dostali i rivalové a tak se zde hrálo o čas. Artefakt nakonec získali vlkodlaci. Ti se v plném počtu shromáždili na Petříně, aby s konečnou platností zlikvidovali své soky. I lidé, očekávající velký boj, přišli, aby bránili své domovy. Netušili však, jakou zbraň nyní vlkodlaci vlastnili. Když se na poslední bitvu (konečně) dostavili i upíři, souboj o nadvládu nad Prahou mohl začít. Naneštěstí pro upíry měli vlkodlaci nejen Kost, ale i velké zásoby krve…
Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Zvítězili vlkodlaci v čele s Kubou Markytánem a Karolínou, Honzou Šafránkem a Kubou Kalinou. V přátelském duchu pak probíhaly ještě malé duely (nejslavnější vám jistě ráda připomene *** a její manévry; ona osoba si nepřála zveřejnit své jméno a právě proto, že je spoluautorem tohoto textu, by mi to pravděpodobně neprošlo bez úrazu:-) ).
Porážku nesli Argonauti hrdě a slíbili Campamenťáckým dětem odvetu. Takže doufejme, že budou mít příležitost se ukázat. Naštěstí pro ně není všem dnům konec…

Anita Řepová, Karolína (všichni víme jaká)

Fotky zde.

Reportáž upírů zde, jimi pořízené fotky zde

(pro případ technických potíží link na jejich stránky)