Kronika akcí
Uplynul sotva měsíc od poslední akce a už jsme se opět sešli v hale u pokladen na Hlavním nádraží. Jen se trošku obměnila sestava účastníků výletu, jejich počet se zvýšil a průměrný věk rapidně snížil… … což v praxi znamená, že jsem dorazil na místo srazu, kde už čekalo 15 dětí, některé i v doprovodu rodičů, ovšem z nahlášených vedoucích jsem neviděl nikoho. Naštěstí se v příštím okamžiku objevila z hromady dětí Bětka, která si právě zavazovala tkaničku či co, takže bylo vše v pořádku. Po chvíli dorazili ještě Matěj a Maruška, přepočítali jsme děti, suverénně uklidnili rodiče, že „to samozřejmě zvládneme“, a vyrazili na vlak. Kupodivu nebyl ani moc obsazený. Zaujali jsme místa a začali počítat kilometry.
Po pár minutách Vítek objevil u svého sedadla odložené noviny, které se rozhodl promptně zužitkovat. Jakým způsobem, na to se můžete podívat ve fotogalerii. Musíte uznat, že je opravdu šikovný.
Cesta do Hradce Králové utekla jako voda, v klidu jsme přestoupili na vlak do Jaroměře (dráhy nám dokonce vyšly natolik vstříc, že stačilo jen přejít nástupiště), který jsme brzy zase opustili a po další čtvrthodině, čili dohromady asi po dvou a půl hodinách jízdy, jsme stáli na nádraží ve Dvoře Králové, cíli naší cesty. Potíž byla v tom, že zoologická zahrada je vtipně umístěna přesně na druhém konci města (nebo radši obce) než zmíněné nádraží. Do centra sice jezdí od vlaku něco, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat autobusem, jenže než jsme dokázali přepočítat všechny děti, tak nám to něco samozřejmě ujelo. Ale co, procházka nikdy neuškodí, řekli jsme si a vyrazili pěšky. Což o to, cesta vedla z kopce nebo po rovině, všichni byli odpočatí, takže nikdo se neznepokojoval představou, jak se nám půjde zpátky, tzn. do kopce, navíc po několikahodinové prohlídce ZOO. A aby se nám šlo veseleji, začalo pršet.
V zoologické zahradě jsme nejprve navštívili pavilon vodního světa a pavilon ptáků a pak jsme si šli odpočinout do dětského koutku. Tedy samozřejmě, že slovo odpočinout se týká hlavně nás starších, děti pochopitelně při tomto „odpočinku“ mnohem více energie vydaly než přijaly, ale spokojení byli všichni. Když se děti vyřádily na prolejzačkách, houpačkách a při krmení poníků, pokračovali jsme dál v prohlídce. Prohlédli jsme si divácky atraktivní zvířata jako slony, zebry, pantery, levharty a tygry. Následně jsme se zastavili u jediného stánku s občerstvením, který byl otevřený (koneckonců letní sezóna ještě nezačala), kde děti znovu doplnily energii v podobě lízátek, tureckého medu a jiných zubokazů. Pak jsme prošli ještě jeden pavilon a poté začala hra. Rozdělili jsme děti do tří skupinek, každou skupinku vybavili otázkami, které měla zodpovědět, a řekli jsme jim, ať se vrátí v 15:45, což bylo asi za hodinu. A pouze čtvrt hodiny před zavírací dobou, jak jsme dodatečně zjistili. Mimochodem, sotva jsme děti poslali zodpovídat otázky, začalo zase pršet. Je asi zbytečné zdůrazňovat, že po celou dobu, kterou jsme strávili v pavilonech, nespadla ani kapka…
Ve tři čtvrtě na čtyři se začaly děti scházet, poslední dorazily asi s desetiminutovým zpožděním, čili nikdo nezůstal v ZOO přes noc:-). Vybrali jsme od nich odpovědi a všichni jsme vyrazili zpátky na vlak. Třebaže Matěj objevil nějakou zkratku, stejně jsme měli co dělat, abychom ho stihli. Někteří sice rádoby zkušeně prohlašovali, že „to by ani nebyly České dráhy, aby to nemělo zpoždění, takže nemusíme tak pospíchat,“ ovšem naštěstí jsme na řeči takových rozumbradů nedali, protože vlak přijel samozřejmě přesně. Stejně jako cestou tam i zpět jsme dvakrát přestupovali, ale všechno na sebe navazovalo, takže jsme nikde netrávili ani příliš dlouhou dobu, ani jsme se nemuseli strachovat, že nám něco ujede. V rychlíku z Hradce do Prahy jsme obsadili celou půlku vagonu a vcelku bez větších:-) komplikací dorazili na čas do Prahy.
Martin Koumák
Fotografie
zde
