Kronika akcí

Babí léto v DDŽ 1. - 3. 10. 2004

Krátké Bohoušovo shrnutí dojmů Nechci rozvláčně popisovat vše, co předcházelo okamžiku "O". To si umí každý představit. Jakási základní představa viděna očima různých lidí... překvapivě různě. Rokování o zásadních věcech na poslední chvíli. Následná dohoda, která vznikne jen proto, aby se nakonec stejně porušila pro svou praktickou nepoužitelnost. Spousta lidí v malé místnosti s vydýchaným vzduchem, Luďa s další originální hračkou a Pinďa třímající velkou láhev čehosi.
Okamžik "O" nastal druhý den, když po tradičním Petrově klidném projevu k dětem nastoupila ohavná babice ve skvělém podání Martina Bendy. Dvouminutový výstup, při kterém se ňadra babice posunula z oněch míst každé někam jinam, hlasivky vyšroubované na maximum, aby pak už jen temně dochroptěly. Vše ověnčeno světáckými pohledy dětí ze Žíchovce, které jsou na takové věci zvyklé, a nevěřícným zíráním těch ostatních.
Disciplíny v lese děti zvládly dost rychle. Na našem stanovišti, kde se učily rytířským dovednostem, se děti velmi bavily. Na otázku, aby vyjmenovaly aspoň pět vlastností správného rytíře, všechny odpovídaly stejně: meč, brnění, kůň, svaly. Sem tam padla po dost výrazné nápovědě i slova jako odvaha, rychlost, obratnost, odolnost, důvtip.
Odpoledne děti rychle dokončily zbytek disciplín, aby mohly začít bojovat v turnaji. Žíchovci odjeli největší zabijáci na fotbal, ale i tak žíchovečtí přesvědčivě v turnaji zvítězili. Osobně jsem doufal, že se na stylu boje žíchoveckých dětí projeví ty roky poctivého výcviku na táboře. Bohužel, po máchnutí meče se divoce rozprchly a byla to zkušenost v boji a ne taktika, která jim dopomohla k vítězství. Komunikace mezi nimi byla stručná, ale výstižná. Slova Lukáše: "Patyno, vem si ji," mi připomněla scénku s dobrmany.
Před táborákem byli vyhlášeni zasloužilí vítězové a pak přišlo hromadné lynčování špekáčků... stažení z kůže, rozřezání, upálení na hranici a nakonec snězení... no nepřál bych to nikomu z vás... hrůzná smrt :-). Konec večera jsem měl zpestřen Řepovou teorií věčného dětství, doprovázenou podmanivými tony Ondřejovy kytary.
Pro mě úžasná sobota a pro děti věřím také.

Linder

Fotky si můžete prohlédnout zde.

Zde si můžete přečíst článek z Listů Prachaticka.