Kalendář akcí

srpen

4 - 17 Tábor

Facebook


Kronika akcí

Výlet do Příbrami a na Svatou Horu

Bylo to zvláštní – od chvíle, kdy jsme se s Jitkou rozhodly, že s dětmi pojedeme na výlet na Svatou Horu, a že to nebude jen tak obyčejný výlet, ale taky trošičku příprava na nadcházející Velikonoce, začaly se dít Věci: Nejdřív Jitka onemocněla. Vypadalo to ze začátku jako bezvýznamné nachlazení, ale už ve středu měla horečky a bylo jasné, že do soboty se to nijak výrazně nezlepší (blouznila a říkala fakt zvláštní věci :-)) Pak se začalo postupně kazit počasí a v pátek večer už mrzlo a nakonec ještě znenadání onemocněl ještě Vašek. Vypadalo to zajímavě, ale i přesto jsme se v sobotu okolo půl deváté ráno sešli Na Knížecí.
Sice sněžilo, ale děti (Ignác, Maruška, Manka, Karkulka a Vítek) přišly, Vaška zastoupila jeho sestra Terezka a za Jitku obětavě zaskočili OT a Káča Urbi (oběma jim za to uděluji 200 velice významných bodů :-) ), a tak jme mohli vyrazit.
V Příbrami jme byli, nutno říct, nepříjemně brzo. Nepříjemně proto, že sněhová vánice nabývala na síle a my jsme měli hodinu času k dobru. Našli jsme ale hornické muzeum a v jeho areálu i otevřenou vstupní halu, kde byly vystaveny různé pěkné modýlky, exponáty a tak, nikdo tam nebyl a bylo tam teplo - prostě ideální místo pro hru na babu, na schovku a na jiné zábavné aktivity. Začalo nás to dost bavit, a tak nám ani moc nevadilo, když nám projížďku důlním vláčkem posunuli z jedenácté na třičtvrtě na dvanáct. Díky OTho šarmu jsme se dokonce dostali i na prohlídku strojovny, kde se děti snažily dostat z paní průvodkyně naprosto zásadní informaci o tom, kam chodili horníci na záchod. Nakonec se to podařilo Karkulce, která se prostě na rovinu zeptala a paní průvodkyni nezbylo, než to na rovinu přiznat. Vyzbrojeni takto detailními znalostmi jsme nakonec nasedli i do toho slavného důlního vláčku a prohlídli si nitro hory: permoníky ve skále, sošku Sv. Prokopa, patrona tamních horníků, 1500 metrů hlubokou šachtu a plno jiných zajímavých věcí a pak jsme vyrazili směr Svatá Hora.
Zdolali jsme všech 350 svatých schodů a ocitli jsme se ve Svatohorských ambitech. Posilnili jsme se jídlem, které nám daly na cestu naše hodné maminky, a pak jsme se vydali hledat OTho a Káču, kteří nám mezitím někam zmizeli. Když jsme je našli, řekli nám, že než se začneme účastnit jakéhokoliv dění na Svaté Hoře, je potřeba získat o ní a o jejích obyvatelích současných i minulých co nejrychleji pár informací. Děti se rozdělily do dvojic (Manka/Vítek, Terezka/Igi, Maruška/Karkulka) a vyrazily. Během chvíle našly seznam toho, co bylo potřeba zjistit (byl umístěn u posledního zastavení křížové cesty) a začaly shánět odpovědi na nepěkně záludné otázky. Ty se týkaly všeho od historie Svaté Hory přes tajemství data umučení pátera Toufara až po to, co měli dnes Redemptoristé k obědu. Všechny děti vykázaly maximální inteligenci, bystrost a plné nasazení a před třetí měly už všechny informace, které byly potřeba a mohli jsme tudíž vyrazit za páterem Přibylem, se kterým jsme měli schůzku.
V tu chvíli ale začala taková sněhová bouře, že nebylo vidět na metr dopředu, takže jsme byli rádi, když nás páter Přibyl vzal do kláštera do krásně vytopené místnosti a vyprávěl nám o všem, co se Svaté Hory týká. Řekl nám, co to přesně znamená poutní místo a proč se jím stala právě Svatá Hora, vyprávěl nám všechny pověsti a příběhy, které se k tomuto místu vážou, říkal nám o tom, co se na Svaté Hoře děje v současné době a vůbec na nás byl moc hodný. Jenom se teda zdál být trochu zaskočen tím, když se ho Terezka neohroženě zeptala, zda je skutečně pravda, že měl k obědu zeleninovou polévku, která nebyla moc dobrá, a zapékané těstoviny. Položil jí pár doplňujících otázek, jako co pil a co měl na sobě, což nevěděla ani ona, ani nikdo z dětí, takže nakonec přece jen uvěřil, že nejsme jednotka nebezpečných špiónů :-). Chvíli před čtvrtou hodinou nám popřál požehnané Velikonoce, rozloučil se s námi a my jsme mohli vyrazit na mši svatou, v rámci které jsme viděli i tu milostnou sošku panny Marie Svatohorské, kvůli které to tam všechno je.
Pak jsme seznali, že to je asi tak všechno, co jsme mohli vidět, dozvědět se a poznat, a tak už se akorát vyhodnotila odpolední hra (vyhrála dvojice Manka/Vítek a byla odměněna Lázeňskými oplatkami, páč ty Svatohorské nejsou tak dobré) a pak už jsme se vydali přímou cestou k autobusu, který nás měl odvézt zpátky do Prahy, k maminkám, ale hlavně DO TEPLA. A tak úspěšně skončil náš první jarní výlet, který byl sice krásný, nicméně studenější než kdekterý podzimní, či zimní. A tak SNĚHOVÝM BOUŘÍM ZDAR, jdu si dát horký čaj, tak čau Líza.

P.S.:Fotodokumentace se tentokrát bohužel nekoná, páč se dal fotit tak akorát sníh, a to by nebylo zas až tak zajímavé.
Líza