Kronika akcí
Programem víkendu, na který jela pouze starší skupina dětí, bylo především postarat se o sebe: zatopit si a uvařit, nezmrznout a vůbec vytrvat. Nakonec se ale ukázalo, že tyto věci pro nás nejsou ani tak problémem, jako spíš velikou zábavou... Jeli jsme vlakem, cílová zastávka Petrov-Chlomek. Lístky kupovali Koumáci, ze kterých se vyklubali na slovo vzatí odborníci na vlaková spojení a železniční dopravu vůbec (dokonce podezíráme Martina, že se po večerech učí zpaměti jízdní řády). Jízda vlakem byla krátká a provázená zpěvem, zato když jsme vystoupili, pochopili všichni, proč bylo výrazně doporučeno vzít si co nejmenší a nejlehčí batoh: cesta od vlakové zastávky na chatu, kde jsme měli dva dny bydlet, nebyla sice příliš dlouhá, avšak vedla celou dobu prudce do kopce. Přesto to ale nikdo nevzdal, nikdo se nevrátil ani nezůstal na cestě a všichni jsme dorazili na chalupu.
Tady začalo to správné dobrodružství: bylo třeba se zabydlet, zatopit, donést vodu a podobně. Například zatápění vypadalo takto: střídavě se ho ujímali různí lidé, z nichž každý byl zprvu přesvědčen, že jde o cosi naprosto jednoduchého, stačí jen vzít to za správný konec („Ukažte, vám to vůbec nejde, já vám ukážu, jak se to má dělat.“), avšak posléze každý zjistil, že se to prostě vůbec nechová tak, jak by mělo, a že to vůbec nechce hořet, což ovšem pochopitelně nechtěl přiznat („Počkej, vždyť už to skoro mám.“). Přes všechny nesnáze bylo ale už večer v chatě krásně teplo a večeře na stole a po večeři přišel čas odpočinku, zpěvu a her.
Druhý den proběhl výlet na kopec Medník. Užívali jsme si krásné krajiny, navštívili jsme vrchol kopce a několikrát za cestu cukrárnu, která se k návštěvě přímo nabízela. Na vrcholu jsme se zapsali do tamní knihy. Cestou zpátky jsme nalezli a prozkoumali šachtu kteréhosi hledače pokladů - je s podivem, že tam nikdo nezůstal a trochu mě mrzí, že jsme žádný poklad nenašli, ale náladu jsme si tím rozhodně zkazit nedali. Při tom všem stihli hrát celou cestu „bombu“. Prostě výlet, jak má být.
A potom už přišla neděle a bylo na čase balit a odjíždět. Vrátili jsme se domů v plném počtu, odpočatí (nebo spíš příjemně unavení) a v dobré náladě.
