Byl pátek 2 hodiny odpoledne a sedmičlenná část výpravy se sešla na Hlavním nádraží a společně vyrazila vlakem směr Beroun. První komplikace přišly hned ve vlaku, kdy jsme místo jedním vlakem hodinku jely kvůli různým technickým poruchám vlaky třemi asi dvě hodiny. V Berouně hned u “hlaváku” již čekala druhá část výpravy o 5 děvčatech z Karlových Varů a 1 Natce z Hostivic. Ve městě jsme doplnily krosny zásobami jídla a některé z nás i oblečením z luxusního sekáče. Nabraly jsme síly v tamní restauraci a vydaly se vlakem dále na Křivoklát, kde nám začal puťák v pravém slova smyslu.
Prvním úkolem bylo najít předem vybrané zastřešené ležení, jelikož nás přes noc čekal poněkud silný déšť, což se nám podařilo na vrcholku kousek od hradu Křivoklát. Čekal tam na nás altánek velký tak akorát, abychom se všechny vešly. Před spaním jsme si zahrály pár her a snědly výborné sushi od Adél. Ráno jsme bez velkého spěchu vyrazily do nedalekých Roztok, kde se k nám na skoro celý den přidala Samantha. Nutno podoktnout, že přes noc byl opravdu “slejvák” a od rána nám pršelo. 14 nebojácných žen se zabalené do pláštěnek a pytlů na odpadky vydalo na ubahněných 12 km do Kublova, kde zletilou část přivítal točený půllitr. Milý pán v správné vesnické hospůdce nás překvapil svou ochotou a pohotovostí. S humornými poznámkami nás obsloužil zbytky polévky a salátu od manželky. Nakonec nám dokonce nabídl, že dojede domů pro toustovač a posilu, a tak jsme se za levno napily a napáply.
S plnými břichy jsme se vydaly na dalších 7 km do ležení. Po cestě nás zdrželo několik překážek v podobě rozvodněných potoků, které jsme udatně překonaly. Jen jsme kvůli logisticky náročným řešení “přebrodům”dorazily na plánované nocoviště až při západu slunce. Tam jsme zjistily, že vybrané místo k přespání nebude kvůli rybářské chatě možné a tak jsme po vyšplhání kopce postavily plachty již skoro za tmy. Alespoň jsme se s nimi ale netáhly zbytečně. Ležení bylo naprosto excelentně postavené a tak na nás během noc ani jednou nekáplo. Z 2 velkých plachet jsme postavily “áčko” a 1 menší pod sebe, tak se nás tam všech 13 vešlo. Stejně jako k obědu jsme si na vařičích uvařily buď čínské polívky, instantní těstoviny nebo dojídaly hummus. Usnuly jsme po celém dni chůze vcelku rychle a ráno jsme se opět nestresovaly se vstáváním.
Poslední den nás čekalo 14 km na nádraží v Hořovicích, což bylo naše cílové místo. Po cestě jsme se zastavily na zmrzlinu pod Žebrákem. Do Hořovic jsme dorazily s předstihem a po dlouhém hledání restaurace, kde by nám uvařili, jsme konečně usedly do podniku s mírně pochybným a nepříjemným číšníkem, kde jsme dostaly náš celoočekávaný smažák. Zde se bohužel musela pražská část výpravy oddělit od karlovarské, aby stihla vlak, zbytek cesty probíhal až na pár netrpělivých lidí ve vlaku poklidně a vyčerpány jsme se všechny v pořádku vrátily do svých domovů.
Celý Něhoň proběhl s pozitivním a klidným naladěním a věřím, že jsme si ho všechny patřičně užily. Celkově jsme ušly necelých 40 km a velké dík patří Kláře za skvělou organizaci. Děkujeme!
Adéla, Klára, Nejty, Naty, Api, Bety, Verunka, Terka, Mája, Ela, Johanka, Majda, Bětka, Samantha
         
|