Všechno jednou končí, takže jsme se letos rozhodli již tradiční Pacov vyměnit za Vratislavice nad Nisou blízko Liberce. Letos jsme proto neodjížděli jako obvykle z Roztyl, ale z Černého Mostu. Celkem nás bylo kolem třiceti.
Cesta do Liberce byla bez problémů. Z centra Liberce jsme se MHD přesunuli přímo do Vratislavic. To už byla tma, ale stačili jsme si ještě uvařit těstoviny s naprosto skvělou omáčkou. Všichni si jistě pamatují, kdo tuto úžasnou krmi uvařil :-) I v dalších dnech se ale na našich stolech objevila skvělá jídla, třeba těstovinový salát. Jako vždy jsme kombinovali dovezené zásoby s nákupy. Hlady nikdo netrpěl.
Ubytovaní jsme byli na vratislavické faře, kde v jednom velkém pokoji bydlely menší děti, v dalším větší kluci a v podkroví holky. Někdo spal v posteli, někdo na karimatkách, nebo na matracích, ale vyspali se všichni. Po večeři zbyl čas i na pár her. Ani letos nám nechyběly strážní andělé a každodenní anonymní hodnocení chování.
Druhý den ráno jsme se rozdělili do oddílů a vydali se na průzkum okolí. Odpoledne jsme si hráli v parku a využili jsme i místní prolézačky. Měli jsme celkem příjemné počasí. Paradoxně obvykle bývá v Liberci a okolí o pár stupňů chladněji, ale tentokrát to bylo přesně naopak.
V neděli ráno jsme se nejdřív vydali na mši a pak na prohlídku místního kostela a kostelní věže. Bohužel, pohled z věže nebyl moc optimistický – viděli jsme hlavně starý, za války rozbombardovaný hřbitov. Odpoledne jsme se přesunuli na místní hřiště, kde jsme hráli hry.
Pondělní dopoledne jsme strávili vytvářením velké hry na odpoledne. Každý oddíl plánoval trasu pro jinou partu, a to na základě losu. Odpoledne jsme hru hráli. Během cesty jsme plnili nejrůznější úkoly. Nešlo o to, kdo bude první, ale chtěli jsme se všichni pobavit. Dokonce zbyl větším klukům ještě i čas na fotbalový zápas s místními vratislavickými fotbalisty (ano, vyhráli jsme).
Úterý bylo ve znamení úklidu (velcí) a procházky a hraní v parku (malí). Ještě jsme se společně naobědvali a byl čas na cestu do Prahy. Sem tam se sice něčí triko či ponožky zatoulaly do jiného baťohu, ale jinak jsme na Černý Most dorazili v pořádku. Cesta nám uběhla rychle i díky Teorii velkého třesku, kterou nám v autobuse pouštěli. Vlastně to byl takový nenásilný způsob, jak se z našeho malého podzimního tábora zase přepnout na školní rok se všemi radostmi i starostmi. Tak zase za rok ve Vratislavicích, Pacově, nebo možná někde úplně jinde, ale určitě zase spolu.
fotky zde
Kamil