Do hlubin
Nového světa

1519
dní uplynulo od návratu

Den pátý - středa

Ve středu ráno požádal guvernér nejmladší bojovníky, aby rozsoudili dvě sestry, které se nemohly dohodnout, jestli je lepší sportovat nebo hrát stolní hry. Aby se mohl spor rozhodnout, Houbičky a Indiáni dělali společnost střídavě oběma sestrám a vyzkoušely si s nimi pohybové i přemýšlivé hry. Nakonec se jim podařilo sestry usmířit a ukázat, že oba druhy her mají něco do sebe, ale ze všeho nejdůležitější je umět i prohrávat.

Střední oddíly požádal ráno guvernér, aby mu pomohly získat zpět jeho pečetní prsten, který zůstal v držení pirátů. Vydaly se tedy na místo včerejší lučištnické bitvy, kde sice prsten nenašly, ale zato narazily na trojici domorodců. Tito domorodci jim slíbili, poradit, kde piráty hledat, pokud oddíly vyrobí z věcí nalezených v lese dárky pro jejich přátele, ty nejmenší. Tak se i stalo a střední oddíly přinesly Jedovatým houbičkám a Ohnivým indiánům věnečky, lodičky a další krásné dárečky. Potom se vydaly dále po stopách pirátů a nalezly zašifrovanou zprávu, která jim naznačila, kde je úkryt pirátů.

Po obědě se střední námořníci podle rozluštěné zprávy vydali až na západní pobřeží Princova ostrova, kde se střetli s piráty a statečně proti nim bojovali. Protože však měli piráti velké zásoby rumu, kterým se stále oživovali, nebylo možné je jen tak snadno porazit. Naštěstí přišli v pravý čas nejmenší bojovníci pod vedením šamana. Využili své přestrojení za sirény, které včera získali, a tak se jim podařilo zahnat piráty na útěk.

Velké oddíly se mezitím zabývaly jinými problémy. Ráno je guvernér požádal o rozvíjení dobrých vztahů s domorodci a předal jim tři dopisy, napsané různými obyvateli ostrovů, kteří si žádali přítomnost námořníků. Tak oddíly postupně navštívily tkalce, provazníka a kronikáře a leccos se od nich přiučily. Získali však také znepokojivou zprávu, že poustevník, který předtím pobýval na některých známých ostrovech, je nezvěstný.

V poledne tuto zprávu oznámili guvernérovi a ten si vzpomněl, že poustevník uvažoval o návštěvě tajemného ostrova Lidojedů. Přestože už sám název ostrova budí hrůzu, nemohli námořníci nechat poustevníka na holičkách, a tak byl další postup jasný: Námořníci se doplavili na ostrov Lidojedů, aby mohli po poustevníkovi pátrat.

A dobrodružství na sebe nedalo dlouho čekat: Hned za prvním přístavem na ně vyskočil lidojed a přinutil je bojovat v souboji jeden na jednoho: Když ho někdo z námořníků porazí, pustí je a ukáže jim cestu dál na ostrov. Ovšem když on porazí námořníka, ukousne mu ruku tak, že ji dotyčný dále nebude moct používat. Přes utrpění jistých ztrát se podařilo všem oddílům lidojeda překonat, a po něm ještě další dva na jiných místech ostrova.

Nakonec se námořníci dostali do hlavního tábora lidojedů, kde našli poustevníka připoutaného ke stromu. Lidojedi, kteří ho střežili, však nechtěli slyšet nic o tom, že by se vzdali svého oběda. Nakonec pomohlo jedině to, když se z každého z velkých oddílů obětoval jeden člověk a dobrovolně se vydal do zajetí divochů. Osvobozený poustevník poděkoval oddílům, ale samozřejmě nemohl nechat tři z námořníků v zajetí, a tak se vydal s oddíly pro svůj kříž, aby mohl lidojedy lépe přesvědčit. Mezi tím ale nelenili ani zajatci, kteří zapůsobili na divochy už tím, že se obětovali, aby domorodci „obědovali“. Podařilo se jim přesvědčit lidojedy o tom, že jejich způsoby nemusí být ty nejlepší, a že naopak stojí za to přemýšlet o tom, čemu nás učí křesťanství. Když se pak vrátil i poustevník, lidojedi zajatce osvobodili a nechali všechny v míru odejít.