Kdo by nechtěl spatřit na vlastní oči Paříž, ten bělostný klenot nad Seinou! Obdivovat se tajemné kráse Chrámu Matky Boží i zbrusu novým palácům nebo navštívit sídlo věhlasné Sorbonny. V případě únavy si pak odpočinout v líbezných královských zahradách nebo se jen tak toulat alejí na Elysejských polích a plnými doušky pít sladký pařížský vzduch…

…nebo zabloudit do jejích křivolakých uliček, do špinavých brlohů a zaplivaných stok, jejichž obyvatelé, dávno již propadlí hrdlem, nejdou pro ránu daleko. A tam, v některém temném zákoutí nebo v zastrčené krčmě, vyslechnout pokradmu šeptaná slova, za něž by někde jinde tuze rád kdosi zaplatil…

Ti nejlepší budou moci vstoupit do královských služeb a přinášet městu, již tak téměř dokonalému, ještě více řádu a pokoje, když se totiž zpříma postaví jakékoli nepravosti, která by se snad přes všechnu královu péči mohla ještě vyskytnout.

Zajisté, čistit putyky, odnášet opilce a dělat šlechticům poslíčka. Toť věru práce hodná stokaře! Kdo nepochopí, že ne každý úkol třeba splnit a že vyzradit tajemství nebo rozpečetit dopis bývá někdy velmi užitečné, ten bude až do konce života dělat lokaje!

Ale vaší největší touhou je vstoupit nakonec mezi slavné mušketýry, do oné proslulé gardy, která je, pod vedením srdnatého pana de Treville, nejvýznamnější silou Francie, neboť slouží přímo Jeho Výsosti Ludvíku XIII.!

Snílek chce snad být mušketýrem, ale muž moudrý a prozíravý nabídne svůj kord spíše Jeho Eminenci. Vždyť si o tom štěbetají i vrabci na střeše, že kardinál je víc než jen úslužným poddaným Jeho Výsosti, že je to on, Richelieu, a ne Ludvík, v jehož rukou leží skutečná moc. Doba si žádá své a prsty kardinálovy jsou delší než královy.

Každý, kdo byť i jen jedinkrát navštívil některý z plesů Jeho Výsosti, při nichž se komnatami Louvru nese smích, hudba a cinkot pohárů, může dosvědčit, že na Ludvíkově dvoře se schází ta nejvybranější společnost…

…aby mezi úsměvy vrhala pohledy plné záští, na zdobených balkonech dohadovala spiknutí a do jiskrných pohárů sypala nenápadnými pohyby jed.

O čem to pořád mluvíte? Zášť, nedůvěra, intriky? Ale jděte! Jsme přece v Paříži!