Deník Oddíly Praktické Jídelníček Fotogalerie Hra Kontakt

Táborové noviny 1
Táborové noviny 2
Kronika
Pravidla hry
Hymna Harpyí
 
14.7.2003
Hrůzné okamžiky na královském dvoře
Dnes nemohli mnozí ani dospat, jak hrozně se těšili na okamžik, kdy se konečně objeví rodové zbraně. Ale stejně si museli počkat až na odpoledne. Dopoledne navštívili Vílu, která jim sdělila, že informace o rodových zbraních jim podá pouze v případě, když jí přinesou jejich makety. Podívejte se na obrazové útržky.
Takže hned po obědě se místo slastného vzdychání doprovázejícího polední klid ležením rozléhaly rány kladivem, řezání pilou a podobně. Více či méně působivou maketu nakonec zhotovily všechny řády (řádům obchodním stačilo své zbraně nakreslit) a Víla jim tedy mohla upřesnit místo, kde se nalézají mocné zbraně, snad schopné zbavit démony nesmrtelnosti.

Rodové zbraně byly vyzvednuty (s výjimkou scarabského palcátu) a triumfálně, i když potichu přeneseny do tábora. Na cestě totiž stále číhaly strašlivé přízraky, ochotné pro získání těchto mocných artefaktů učinit cokoliv. Takže radost a úplné uspokojení pocítili všichni až večer u ohně, který byl navštíven celým dvorem, bohužel mimo vikomta Le Pena, který podlehl stále neutuchajícímu moru. Dostavila se i početná skupina Uctívačů, kteří evidentně získali po smrti svého pána novou motivaci ke své činnosti, neboť ani jeden z nich neměl ve tváři nic jako smutek, rozrušení a podobně.

Vévoda Hrombumbác, nepsaný vůdce dvora v králově nepřítomnosti, si vyslechl, co dnes řády prožily a nechal si ukázat jejich zbraně. Nakonec vyzval řády, aby se proti démonům spojily, ale z řad Uctívačů se ozvalo nesouhlasné mručení a reptání. Vrchol všeho byl, když se vytasili s palcátem, rodovou zbraní Scarabeů, a nepokrytě se dotyčným vysmívali. Scarabeové si to nenechali líbit a vévoda Hrombumbác musel klidnit horké hlavy poukazem na královský majestát.

Nejvýbojnější z Uctívačů navrhl, aby se tedy jeden vybraný bojovník Scarabeů utkal s jedním Uctívačem a kdo zvítězí, ponechá si zbraň. Vévoda Hrombumbác to odsouhlasil a vyslal všechny na louku, aby se něco tak nízkého jako bitka neodehrávalo v místech, kde král Artur pronáší svá vladařská rozhodnutí. Všichni bojovníci i zástupci ostatních povolání se odebrali zápas sledovat, takže u ohně zůstali jen šlechtici.

To byl přesně záměr Uctívačů. Zatímco na nedaleké louce probíhal zápas o palcát, nenápadně se vrátili k ohni, kde, jak víme, zůstali pouze dvořané. Když se ozval jejich zoufalý křik, bylo už pozdě. Třebaže bojovníci ihned přiběhli, spatřili jen v lese mizící Uctívače a na zemi mrtvá těla dvořanů. Nejstatečnější bojovníci samozřejmě chtěli Uctívače pronásledovat a pomstít se jim, ale Mistr meče a magie je vyzval, aby se do lesa pořádně připravili a až pak vyrazili. Bojovníci, třebaže rozzuření na nejvyšší míru, jeho dobrých rad uposlechli a odebrali se připravit si výzbroj a výstroj. Mezitím se ale rytíři dohodli, že někdo by měl zůstat v táboře pro jeho případnou obranu, kdyby se Uctívači rozhodli pro noční útok. Takže pod vedením Mistra meče a magie vyrazilo pouze několik nejodvážnějších bojovníků. Mistr je zavedl na místo, kde chtěl strávit dnešní noc, ale hrůzné zvuky lesa postrádající racionální vysvětlení nahnaly bojovníkům husí kůži a nakonec se jim podařilo Mistra přesvědčit k návratu do tábora s tím, že ráno vyrazí do lesa všichni. Mistr, vida jejich strach, svolil. Ráno se tedy uvidí…


 

Děkujeme sponzorům