|
|
10.7.2003
Lučištnická bitva
Proti strážcům Grálu ani nepomáhala kouzla řádových mágů, ani Boha vzývání, ani ďasa proklínání. A třebaže se zdálo, že některý ze strážců byl smrtelně zasažen, mohli hrdinové vidět, jak si po chvilce s úšklebkem vytáhl šíp z těla a bojoval dál. Není divu, že bitva trvala téměř celé odpoledne a nadto nebylo jisto, zda ji řády mohou vyhrát.
Ale nakonec se odvážný bojovník Honzík řečený Kučera z řádu Paladinů dostal až do těsné blízkosti Grálu, uchopil jej do statečných rukou a neohlížeje se napravo ani nalevo prchal z místa, kde tolik jeho druhů našlo smrt. Členové ostatních řádů ztratili strach před strážci a začali jej zuřivě pronásledovat, jenže strážci se rozhodli vybít si na nich vztek; některé řády tak byly téměř zmasakrovány do posledního člena.
Zatím se Grál stále vzdaloval od místa svého úkrytu, ale příslušník Ohnivých harpyjí Ivan Hrozný, po otci též Šimčík zvaný, dostihl Honzíka, jedinou ranou svého meče mu uťal hlavu a převzal Grál. Vybral si ale špatný úkryt v mlází, takže brzy sám ztratil Grál i život. Novým nositelem Grálu se stal muž známý nám jen jako Řepa, ale ani jemu nepřinesl Grál nic dobrého. Julián Ocelotský Řepu vyslídil a nakonec to byl on, kdo přinesl Grál do tábora.
Jako tradičně se k večerní hranici dostavil kancléř, vyslechl si, co zajímavého dnes řády prožily, ale jeho tvář se stále více zakaboňovala, čím více bylo zmínek o Grálu. A když vůdce Paladinů Lukáš oznámil všem, že jeho řád vlastní heslo, kterým lze přivolat Vílu, jeho rozmrzelý výraz dosáhl vrcholu. Chtěl Lukášův návrh odmítnout, jenže hlas všech bojovníků umlčel jeho námitky a poražený kancléř nakonec ustoupil. Lukáš přečetl zaříkávadlo a ze záře ohně vystoupila Víla. Julián jako poslední nositel Grálu jí ho předal a ona po chvíli kouzlení oznámila, že Grál může uzdravit krále. Všichni hleděli na Vílu jako uhranutí, takže když Viktor varovně vykřikl: „Braňte ji“, užasle spatřili Edmunda z Lamií, jak na Vílu útočí svým mečem. Srdnatý Julián se mu postavil do cesty a odnesl to zraněnou rukou. Kancléř utekl od ohně, pronásledován bojovníky všech řádů. Ke svému štěstí doběhl do paláce dříve, než jej dav dostihl. Rozlícení bojovníci ztratili zájem o ohnivou hranici a s vědomím nastalých těžkostí se odebrali do svých stanů.
„…venku se setmělo, tato noc nebude krátká…“
|
|
 |
Odpoledne zavítal do tábora kancléř Edmund, pán z Lamií, a vyslal řády do lesa na lučištnickou bitvu o Svatý grál. Ten však byl střežen mnoha strážci a bojovníci navíc nedovedli obratně zacházet s lukem, neboť jejich zbraně jsou výhradně určeny k boji muže proti muži, takže zpočátku měli velké ztráty.
