|
|
9.7.2003
Svět podle Koumáka: Legendární bitva a podivná postava
Nadto bylo řádům doporučeno navštívit své domovské hrady, kde nalezly jinou nesrozumitelnou listinu, která však nebyla tolik složitá na rozluštění, a tudíž se všechny řády dozvěděly, že po Zelené cestě půjde Víla, kterou budou ohrožovat lesní démoni. Aby zjistily, co je vlastně ona Zelená cesta, musely zabít některého z mnoha lapků, který jim to těsně před svým posledním vydechnutím sdělil.
Ale okolnosti zapříčinily, že v určenou dobu na určené místo přišli pouze Harpyje a Oceloti. Démoni dostali chuť na čerstvé maso a strhla se jedna z nejkrutějších řeží celého tažení, která jistě vejde jednou do legend. Krev bojovníků tekla proudem a zoufalá hrstka kleriků nedokázala všechny z nich vyléčit, neboť démoni se soustředili i na ně, takže když se poslední démon s podivnou kletbou na bezkrevných rtech vypařil z tohoto světa, byla celá Zelená cesta poseta mrtvými těly statečných hrdinů. Naštěstí jejich živí druhové z řad Ocelotů pomstili jejich smrt tím, že obdrželi od Víly mocný pergamen, což bylo přesně to, čemu chtěli démoni zabránit. V tom okamžiku se lesem rozlehl hlas padlého rytíře Harpyjí, vyzývající k boji. Zbytky hrdého řádu uposlechly poslední přání svého vůdce a pronásledovaly Oceloty, ale odkudsi se objevili Paladinové, kteří se svitku násilím zmocnili. Jejich radost ale neměla dlouhého trvání. Než se stačili odebrat do bezpečné vzdálenosti, přiřítily se Harpyje a po krátké zteči svitek opět změnil majitele. Rozjásané Harpyje ale nedbaly výrazného varování: „Neotvírat“ a pergamen rozbalily, čímž byl jeho obsah zničen.
Večerní hranici navštívila podivná bytost, která s nikým nekomunikovala, ale přesto si ji netroufl vykázat ani sám kancléř. Její jediný zájem se týkal popisovaného pergamenu, a když zjistila, že byl bez ohledu na varování otevřen, beze slova odkráčela, nereagujíc na udivené pohledy ani na zpola vyřčené otázky.
|
|
 |
