|
7.7.2003
Svět podle Koumáka, aneb pondělní události
Jako první to schytali Oceloti, kteří nepoznali marnost svého odporu, až jim nakonec zůstal jediný živý bojovník. Slabou útěchou jim mohla být skutečnost, že ani Paladinové a Harpyje nepřišli zkrátka.
Po poledním klidu zbraní se rytíři řádu Paladinů a Scarabeů dozvěděli svůj úkol; měli najít šifru, která by mohla poradit způsob, jak uzdravit krále Artura. Jenže cestu k šifře jim mohl sdělit jen anděl, který ovšem komunikoval pouze s příslušníky obchodních řádů. Dotyčné bojové řády je tedy musely přesvědčit, aby promluvily s andělem a na oplátku jim pomohly s hledáním dalších držav. Tento obchod proběhl k oboustranné spokojenosti a obě šifry byly nalezeny. Jenomže bylo nutno ještě je dopravit ke svým šlechticům, konkrétně k vikomtu Le Penovi a baronetovi Vířilovi (baron musel odcestovat a proto jej zastoupil jeho mladší bratr). Na cestě pochopitelně vyčkávaly zbývající řády s touhou zmocnit se šifer, takže Paladinové ani Scarabeové se rozhodně nenudili. Ale přálo jim štěstí a obě šifry byly dodány na místo určení. Šlechtici si je vzali a následně se stali svědky neskutečných jatek, kdy proti sobě naráz bojovaly všechny čtyři bojové rody a navíc se do boje zapojila i posilami doplněná garda.
Krev tekla na všechny strany tak silným proudem, že ani vyprahlá země ji nedokázala všechnu vstřebat.
Statečnost bojovníků však nezapadla. Večer se opět objevil kancléř Edmund z rodu Lamií a slavnostně hrdiny dne pasoval na jejich první úroveň v jejich povoláních: bojovník, hobit, mág a klerik.
|
