Tak docela v sedm jsem sice nevstala, takže jsme do Žíchovce dorazili pozdě, ale přece (Bětka, Hofík a já). Na místě už byl Luďa s Klárou, a jedna parta odvážlivců (Veronika, Líza, Lucinka, Šafi) tam už dokonce byla od sobotního večera a přespávala v naší oblíbené škole. Po příjezdu do Žíchovce se kluci převlíkli do triček Let's do it a všichni jsme se odebrali ze školy dolů za dětmi. Kluci předvedli krátké exhibice každé disciplíny se stručným výkladem. Děti byly zřejmě absolutně fascinované, protože nějakým zázrakem i ty mladší vydržely přes půl hodiny víceméně v klidu sedět, poslouchat, nepřesouvat se z místa na místo a nevydávat žádné neidentifikovatelné zvuky.
Poté přišel čas na oběd, takže děti se odebraly pryč s tetami, a nám zůstala jídelna, abychom se v klidu najedli. Když se tak stalo, přesunuli jsme se zpět nahoru do školy, abychom si rozvrhli další program a psychicky (vlastně tak trochu i fyzicky) se připravili na nával dětí, které buď budou hyperaktivní, nebo nebudou chtít dělat absolutně nic.
Když jsme si všechno dostatečně rozvrhli a rozmysleli, vrhli jsme se na to. Někteří pěšky, někteří i těch pár metrů z kopce autem, jsme vyrazili zpět dolů za dětmi. Tam jsme se rozdělili do tří skupinek a každá jsme vyrazili na jedno ze stanovišť. Ty byly taky tři – na jednom kluci s footbagy a freestyle fotbalem (Honza Wever a Milan Benda) na druhém kluci s frisbee (Jakub a Max Koštělovi), na třetím yoyaři (Vašek Kroutil a Tomáš Bubák). Každý skupinka navštívila každé stanoviště dvakrát, střídání bylo vždy po 30 minutách. Na každém se něco naučily, některým to šlo lépe, některým hůře :-) Kluci dokonce přivezli nějaké kousky navíc, takže si děti zasoutěžily o footbagy a frisbeečka. Protože ale byla zima, program skončil trošinku dřív a šli jsme se zahřát do jídelny, kde se děti napily horkého čaje. Nejmenší děti nám pak ukázaly v karnevalovém průvodu masky, které si celé dopoledne připravovaly.
Poté proběhla závěrečná exhibice, na které to kluci maximálně rozjeli za neutichajícího potlesku a pískotu nadšených dětí(a některých vychovatelek). Když exhibice skončila, yoyaři se ujali slova a velkoryse nechali dětem
Kluci měli takový úspěch, že po závěrečné exhibici proběhla i autogramiáda, která nebrala konce, protože některé z dětí usoudily, že jedna kartička od každého mistra jim nestačí, takže si kartiček odnašely tak třikrát tolik, než bylo kluků freestylistů. Zkrátka je vůbec nechtěly pustit ze svých drápků, a když se to nakonec podařilo, zkoukli jsme hokej a pak jsme znavení a vyčerpaní nasedli do aut, kluci do svojí „Slušny.net“ dodávky, a jeli jsme se do Vodňan v klidu najíst, abychom to celé zhodnotili. Zhodnotili jsme to jako velmi vydařený výlet a fajn akci, která se nám všem líbila, u dětí měla úspěch, a snad si to někdy
Karolína
fotky zde