Kalendář akcí

srpen

4 - 17 Tábor

Facebook


Kronika akcí

4. herní večer 21. 11. 2009

Po delší době jsme opět sešli, abychom si zahráli různé společenské hry, které se tak porůznu vyskytují v našem vlastnictví. Čtvrtý herní večer se tentokrát konal na Velké Ohradě, a tak si mnozí návštěvníci spojili hraní her i s novými geografickými objevy.

Vlastně se nejednalo „jen“ o herní večer, nýbrž o celé herní odpoledne, aby nebyli ze společné zábavy vyloučeni ani ti mladší z nás. Začátek akce byl proto naplánován již na 15 hodin, nicméně první dva účastníci (Janek těsně následován Adélou) dorazili dokonce ještě o chvíli dříve. Abychom jen tak neseděli při čekání na ostatní, zahráli jsme si několik partií známé karetní hry Kent. Tu jistě není potřeba nijak blíže představovat. Po třech hrách, které pro mě s Adélou nedopadly úplně nejlépe, se začali trousit další hraní chtiví jedinci – Vojta, David, Verunka Hoppová a Karolína, které se nesmí říkat Karolína. Čili nás už bylo docela dost a mohli jsme se vrhnout na skutečné stolní hry. Začali jsme s Finstere Flure, hrou známou již z minulého herního večera. Pravidla nejsou nijak závratně složitá, ale přesto některé z nás (úmyslně neříkám někteří, jak vždy upřesňoval náš profesor zeměpisu) měly s jejich pochopením problémy. Každopádně je při hře potřeba se soustředit, kdo už v kterém kole kterou figurkou táhl a která se ještě bude hýbat a může tak zamotat situaci a odlákat příšeru nečekaným směrem. Kýžené dvě figurky se z podzemí nakonec podařilo dostat jako první Adéle.

V průběhu hry ještě dorazil Řepa s Markem a Šimon, následkem čehož už bylo téměř nemožné sedět v obýváku kolem jednoho stolu a hrát jednu hru. Tak jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna (ve složení Janek, Vojta, Adéla, David a já) se přesunula do kuchyně a druhá zůstala v obýváku. Zatímco větší skupina v obýváku rozehrála již rovněž dobře známou hru Outrage, jejímž cílem je ukrást korunovační klenoty z Toweru, obelstít ostatní zloděje a vyhnout se strážím, my v kuchyni jsme se pustili do hry s názvem War on Terror, o které Janek, který ji přinesl, prohlásil, že se při ní zaručeně pohádáme. Typově se hra řadí kamsi mezi Diplomacii a Osadníky z Katanu, prostě stavíte vesnice, města a větší města, každé vám dává nějaký výnos ropy, a z nich pak můžete útočit na sousední území. Nebo můžete po celém světě budovat síť teroristických základen, které mají ale tu nevýhodu, že je pak může někdo použít proti vám. Také můžete tajně komunikovat pomocí zápisníku k tomu určenému s ostatními hráči a uzavírat koalice a jiné dohody, ovšem pak se také může stát, že na vás někdo zahraje kartu špionáže a vy mu musíte veškeré své tajné zápisy ukázat. Hra je to velmi zajímavá a napínavá a oproti Jankovu tvrzení jsme se ani moc nepohádali, možná proto, že jsme se proti němu všichni ostatní spojili :-) Vítězství nakonec opět slavila Adéla.

V obýváku mezitím se stále ještě hrála Outrage, tak jsme chvíli přemýšleli, jakou hru si zahrajeme v kuchyni dále, když dorazila Bětka, oficiální majitelka oné výstřední Finstere Flure. Vzhledem ke skutečnosti, že řízením osudu ještě neměla nikdy příležitost si tuto svou hru zahrát, jsme se rozhodli si ji zahrát ještě jednou. Přidala se k nám i Anita, která dorazila krátce po Bětce. Tentokrát šla hra nejlépe Jankovi a Vojtovi, mě naopak začala zákeřně zrazovat má dobře známá omezená prostorová představivost („a to buď rád, že to není 3D,“ dodal Ondra s Hankou, kteří se v průběhu hry objevili). Hru nakonec vyhrál Janek. Vedle v obýváku nicméně stále (už asi dvě hodiny v kuse) hráli Outrage, takže si někteří z nás dali ještě jednu partii, tentokrát ale jen na půli hracího plánu. Outrage se totiž přes všechny příznaky nekonečnosti přece jen chýlila k závěru. (Zvítězil Řepa, když ukořistil tři z pěti klenotů.)

Skupiny se trochu promíchaly, navíc ještě dorazila parta, která v průběhu dne objížděla různé lokality, připadající v úvahu jako tábořiště na příští rok, ve složení Veronika, Matěj, Honza Šafránek a Myška. V kuchyni jsme zasedli k Markově hře Shadows over Camelot, rovněž již známé z jednoho z dřívějších herních večerů. Na této hře musím ocenit fakt, že všichni hráči spolupracují pro dosažení společného cíle, tudíž někteří ulejvační jedinci nemusí dávat až tak moc pozor, jako kdyby hrál každý sám za sebe. Mezi rytíři Kulatého stolu by se sice měl vyskytovat jeden zrádce, ale kupodivu zrádcovskou kartu si nikdo nevytáhl. (Vzhledem k tomu, že ke stejné situaci došlo podle reportáže i minule, je na místě si položit otázku, jestli karta zrádce nebyla v Řepích někam zašantročena, příp. hozena na hraní té příšeře, co má Anita doma...) Takže jsme všichni společnými silami plnili různé úkoly, což se nám se střídavými úspěchy i dařilo.

V obýváku mezitím ostatní usedli ke hře s názvem Kuba. Jak už název napovídá, děj hry se odehrává na „ostrově svobody,“ ovšem ještě před tím, než se ostrov svobody ostrovem svobody stal (pro mladší generaci tedy asi zhruba ve stejné době jako výše uvedené Shadows over Camelot :-) ). Úkolem je kupovat si hlasy voličů a s jejich pomocí pak prosazovat různé zákony. Hru se bohužel nepodařilo včas dohrát, neboť kamarádi z Řep, kteří ji přinesli, se museli vydat na poslední spoj domů. Hráči se tedy shodli na tom, že kontumačně vyhrála Myška.

Po odchodu Řepáků jsme se už necítili na nějakou další složitější hru, a proto jsme sáhli jen ke hře Černé historky. Smysl hry spočívá v tom, že vypravěč přečte ostatním jednu větu a ostatní mají za úkol pomocí otázek ano-ne zjistit, jaký příběh se odehrál před tím, než se stalo to, co bylo v oné větě. Historky to byly místy poněkud přitažené za vlasy (motocyklista, kteří při předjíždění přijde o hlavu, žena, která skočí z mrakodrapu a než dopadne, tak toho zalituje, protože v kanceláři, která ani není její, zazvoní telefon...), ale nakonec se nám podařilo je všechny zrekonstruovat.

Když pak odešli i Ondra s Hankou, Honza a Myška, zůstali jsme v bytě jen čtyři (naše bratrské duo a Matěj s Davidem) a rozhodně už neměli sílu na nic náročného. Sáhli jsme tedy po karetní hře UNO, opepřené některými doplňujícími pravidly, která jsem se naučil ve Švédsku. A nakonec celou akci zakončila partie Scrabble, ovšem už bez bodového hodnocení, prostě jen tak pro radost. A pak už začal jezdit denní autobus a my se odebrali na kutě.

Martin Koumák
Fotky zde