Kronika akcí

Víkend v Babí 22. - 24.3. 2002

Na předvelikonoční víkend jsme jeli k Matějovi na chalupu. Měl to být takový jarní víkend v útulné horské chaloupce. Chaloupka sice byla útulná, leč počasí rozhodně nepřipomínalo jaro. Dvoudenní téměř nepřetržitá sněhová vánice nás trochu zaskočila, ale i tak jsme si víkend užili. Jelo nás celkem 12. V pátek večer po příjezdu jsme zatopili, udělali si večeři a strávili velmi příjemný večer povídáním, hraním na kytaru a hraním společenských her.
V sobotu se chvíli zdálo, že se počasí umoudřilo, avšak hezké počasí vydrželo pouze pokud jsme setrvávali v chalupě. Jakmile jsme vyrazili ven, zhoršovalo se počasí úměrně naší vzdálenosti od chalupy. Během dne jsme několikrát boj s počasím vzdali a vyhlásili úprk k domovu a vždycky, když jsme došli až do chalupy, přestalo sněžit, a několikrát dokonce, když jsme rozvěšovali mokré věci na kamna, vysvitlo i slunko. Zato, když jsme se pohybovali po pláních a opevňovali bunkry, byla sněhová vánice a mlha, že nebylo vidět na krok.
I v těchto těžkých, vysloveně bojových podmínkách jsme si však užili. Několik bojových jednotek obsadilo bunkry v okolí a jalo se je opevňovat. Po strategických jednáních a zakreslování polohy bunkrů byla svedena hlavní bitva o poklad.
V neděli jsme ustali s bojováním a vypravili se do kostela. Má původní idylická představa o krásné jarní procházce na Květnou neděli se rozplynula ve sněhové vánici a závějích, kterými jsme se prodírali. Matějovy 3 kilometry se ukázali ve skutečnosti jako 6 a cesta do kostela nám zabrala hodinu a půl. Po této vyčerpávající cestě a další hodině strávené ve studeném kostele nezbylo než doplnit energii a vyplenit cukrárnu v Žacléři. Musím říci, že tento bojový úkol jsme zvládli na jedničku. Když jsme doplnili energetické zásoby a množství teplých tekutin, vydali jsme se na dlouhou cestu zpět. Cestou nám opět vytrávilo, takže v chalupě jsme si s chutí dali oběd. A pak už nezbylo než chystat se na cestu domů.
Cesta vlakem, kde jsme zabydleli jedno kupé a většinu doby hráli mafiány, byla moc zábavná. Nevím, jestli byl stejného názoru i průvodčí vlaku, ale nám se jízda vlakem moc líbila.
Ještě jednou děkuji Matějovi a celé Čadilovic rodině za ochotné a odvážné zapůjčení chalupy.
Káča